pondělí 20. července 2015

Východní pobřeží: pláže a lachtani

Od Mount Cook jsme v půlce února směřovali po východním pobřeží Jižního ostrova směrem dolů na jih. Hlavním lákadlem po cestě pro nás byla šance pozorovat divoká zvířata: lachtany a tučňáky. Nevynechali jsme ale ani další cestovatelská lákadla jako kameny Moeraki, mořské jeskyně nebo majáky.
Lachtani u Waipapa Point
Dorazili jsme do Oamaru, což je na místní poměry větší město (přes 13 tisíc obyvatel), kde jsme si zařídili pojištění auta, nákupy a v místní knihovně jsme si zašli na internet. Nedaleko od města je pláž, na níž se nacházejí turisty oblíbené Moeraki Boulders - velké kulaté balvany. Podle toho, jak jsou slavné a fotografované by člověk čekal možná i něco víc, ale tak pěkné to bylo;)

Moeraki Boulders
Moeraki Boulders
Moeraki Boulders - ne, nejsou tak velké jak se může zdát na fotkách v brožurách;)
Nedaleko od Moeraki Boulders jsme si vytipovali DOC kemp Trotters Gorge, kde jsme se v údolí u řeky vyspali za 6 NZD na osobu. Bylo to pěkné a klidné místo a začínají tu různé značené pěší trasy. My jsme si další den ráno udělali krátký výlet k jeskyním, kde nás skoro celou dobu pronásledoval ptáček, kterému se tu říká Fantail, česky Pávík. Tady jsme ho potkali poprvé, tak nás jeho zvědavost zaskočila, ale na dalších trecích na Jižním ostrově už jsme si na tyto zvědavce zvykli.

Fantail, neboli Pávík
DOC kemp Trotters Gorge
Další trasa nás zavedla do Dunedinu, druhého největšího města Jižního ostrova. Je to jedno z mála míst, kde můžete na Novém Zélandu vidět nějak zajímavou historickou budovu - místní vlakové nádraží. V jeho budově je navíc muzeum, které se věnuje historii novozélandského sportu, které jsme si nenechali ujít. Pán prodávající vstupenky vypadal nadšeně až skoro překvapeně, asi sem moc velké davy neproudí:)
Budova nádraží v Dunedinu 
Nádraží v Dunedinu
Muzeum novozélandského sportu - nemůže chybět rugby!
A samozřejmě nechybí ani snad nejslavnější místní sportovec - sir Edmund Hillary
Z muzea jsme vyrazili k dalšímu místnímu taháku - údajně nejstrmější ulici na světě Baldwin Street. Nejenže to mají místní obyvatelé domů pořádně do kopce, ale ještě se jim tu promenádují zástupy turistů;) Nevím, kde berou jistotu, že je fakt nejstrmější, ale je pravda, že sklon byl pořádný. 

Baldwin Street
Baldwin Street
Protahujeme lýtka
Tvrdá data
Zasloužený odpočinek na konci Baldwin Street
Z Dunedinu jsme pokračovali po pobřeží dál na jih a naší první zastávkou byl maják Nugget Point. Maják je krásný sám o sobě, ale místo je známé taky možností pozorovat tu tučňáky a lachtany. Tučnáci jsou velmi plaší, tak je tu k jejich sledování vybudovaná speciální pozorovatelna, ze které je lidé můžou sledovat aniž by je vyrušili. Už jsme to chtěli zabalit s tím, že jsme sem přišli ve špatnou dobu, ale Lukáš nakonec svým ostřížím zrakem jednoho malého tučňáka na pláži pod námi zpozoroval. Z dálky vypadal spíš jak pet lahev, ale když jsem zazoomovala foťák, tak se vyloupl;) Po cestě k majáku se vyplatí koukat se dolů z útesů - my jsme tu v hloubce pod námi viděli lachtaní rodinku a další tučňáky. 

Pozorovatelna tučňáků
Jeden tam nakonec byl!
Maják Nugget Point
Další tučňáci cestou k majáku
Vyhlídka u majáku
Lachtaní rodinka
Po nabitém dni jsme si za stmívání našli cestu k DOC kempu Purakaunui Bay (6 NZD na osobu), která je na pláži u oceánu. Přečkali jsme tu pořádně chladnou noc, kterou jsme pocítili i při spaní v autě v našich poměrně dost teplých péřových spacácích. Do kempu se jede docela dlouho po nezpevněné cestě, tak jsme si mysleli, že tu budeme skoro sami, ale je to tu docela oblíbené Když jsme to tu ráno uviděli za světla, tak jsme zjistili, že jsme na pěkné pláži, ale na koupání to teda rozhodně nebylo, procházku jsme absolvovali v péřových vestách. 

DOC kemp Purakaunui Bay
Krásně jemný písek na pláži v Purakaunui Bay
Další den jsme měli po cestě údajně nejfotografovanější vodopády v zemi, Purakaunui Falls. Byly pěkné, ale neměli jsme pocit, že nějak vybočovaly ve srovnání s tím, co je tu jinak k vidění. O co jsme ale opravdu stáli, byly mořské jeskyně Cathedral Caves. Přístup k nim je podmíněn odlivem a ten tentokrát přicházel až pozdě odpoledne. Rozhodli jsme se počkat na a zůstali jsme proto v nedalekém DOC kempu ve vesnici Papatowai (6 NZD na osobu). Hned vedle kempu je malý obchod, kde se dají nakoupit základní potraviny a kousek odtud je i Lost Gypsy Gallery, která skýtá poklady, které si ani neumíte představit. Kromě hračiček všeho druhu je tu i malá kavárna a wifi. 

Parakanui Falls
Lost Gypsy Gallery
Lost Gypsy Gallery
Lost Gypsy Gallery
Lost Gypsy Gallery
Rozhodně jsme nelitovali, že jsme si na Cathedral Caves počkali, je to opravdu výjimečné místo. S blížícím se odlivem se odemyká brána k příjezdové cestě a pak už je jen na parkovišti potřeba zaplatit 5 NZD za vstup. Po krátké procházce lesem vyjdete na krásné pláži a jeskyně už máte na dohled. Jsou to vlastně dvě jeskyně, které se propojily, strop má výšku až 30m. 

Mezi Papatowai a Cathedral Caves
Cathedral Caves
Cathedral Caves
Cathedral Caves
Cathedral Caves
Krásná pláž u Cathedral Caves
Další den jsme se rozhodli, že budeme pátrat po lachtanech a tučňácích, kterých by mělo být na východním pobřeží víc než dost, ale my jsme je doposud viděli jen jednou a to ještě z dálky. Vypravili jsme se proto do Curio Bay, kde prý bývají k vidění lachtani, tučňáci i delfíni, ale nám se teda kromě racků žádná fauna neukázala. Viděli jsme tu prastarý zkamenělý les, prý velká vzácnost, ale oceňte to, když jste natěšení na lachtany a delfíny;)

Curio Bay
Zkamenělý les v Curio Bay
Už jsme si mysleli, že si tu ta zvířata jen vymýšlejí, aby sem nalákali neznalé turisty, ale ještě jsme to úplně nevzdali a vydali se k majáku Waipapa Point. Tohle místo nám už dříve pro pozorování lachtanů doporučili Češi, které jsme potkali na hoře Taranaki. Tak jsme se rozhodli, že zajížďku po nezpevněné cestě riskneme, ale už jsme tomu moc nevěřili. Nakonec to opravdu stálo za to, protože jsme tu potkali tři slunící se lachtany (nejspíš lachtany novozélandské - Phocarctos hookeri - New Zealand Sea Lion). Bylo to úžasné -  většinu času  jsme tu byli sami a mohli se kochat pohledem na rozvalené lachtany úplně v klidu. Občas na nás mrkli, ale evidentně jsme je moc nevzrušovali a nenechali se rušit při své siestě.

Cestou k Waipapa Point
Lachtani u Waipapa Point
Waipapa Point
Waipapa Point
Waipapa Point
Waipapa Point
Nakonec se nám i usmál do foťáku!
Celí blažení, že jsme konečně potkali vytoužené lachtany, jsme sedli do auta a dojeli až do Invercargillu. Tady jsme si po několika přespáních v DOC kempech, které jsou sice krásné a levné, ale nemají sprchu, dali noc v Holiday Parku (16 NZD na osobu). Další den jsme si ve městě dokoupili zásoby a podívali se do muzea, kde mají Tuatary (rozepsala jsem se o nich v článku o ZOO v Aucklandu) a Jawu. Ve stejné budově je i infocentrum, kde je možné využít počítače připojené k internetu. Pak už nemohl chybět povinný výlet do Bluffu, nejjižnějšího místa Jižního ostrova. Tak blízko to k jižnímu pólu asi hned tak mít nebudeme (necelých 5 tisíc kilometrů).

Rozcestník v Bluffu
Na jižní pól už je to kousek;)
Česká stopa v muzeu v Invercargillu - příběh motocyklu Jawa
Jawa je tu slavná
Ze samého jihu Jižního ostrova jsme si to zamířili směrem k Fjordlandu. Cestou jsme se zastavili na pláži, kde se údajně nacházejí drahokamy, Gem Beach. Samozřejmě jsme taky zkusili štěstí;) Pak už jsme dorazili do Jižního Fjordlandu, kde nás čekal jeden z nejnáročnějších treků, co jsme si kdy vymysleli. Ale to už je na dlouhé vyprávění, tak o tom zase příště.  

Gem Beach
Budoucí ozdoba naší palubovky
No dobře, Lukáš to měl pestřejší:)

Žádné komentáře:

Okomentovat